INTERNAL ROT - Grieving Birth (+ úvod do grind core 😀)

Grind core. Taktéž s přívlastkem old school. Ten nejohroženější druh extrémních hard corových stylů. Ten chudáček krčící se pod hordami gore spolků, ten styl, kterým se mnozí označují, ale vlastně vůbec nehrají. Pod označení grind core svého času spadaly skoro všechny death/grindové spolky, všechen gore světa, pak i powerviolence, fast core, mince core a kdo ví, co ještě. Škatulky jsou na hovno, ale pořádek musí být! Snad se všichni shodnou na tom, že vůbec prvním klasickým čistě grind corovým albem bylo From Enslavement To Obliteration. A teď zkuste najít kapely, co tento ultra klasickej styl hrají. Archaický grind core. K naprosté dokonalosti tento styl dovedli samozřejmě Insect Warfare, ale těm je prý konec (i když já věřím, že se opět posbírají a odehrají tentokrát už to fakt úplně poslední tour o 147 zastávkách), ale z žijících už to tak slavné nebude. Rot, Chiens, Death Toll 80k jsou asi nejznámější. Když pomineme skandi grind core, kde spousta kapel klasický grind core hraje, ale s naprosto vyšperkovaným zvukem a precizními hráčskými výkony, na úkor surovosti a bestiality, tak tu máme extrémně silnou americkou scénu, a skvělou, i když velice malou scénu australskou. Americká grind corová scéna by si zasloužila detailní rozbor, protože těch nenápadných a po jakémkoli širším úspěchu netoužících kapel tam jsou spousty.

A jak je pojmem označeni skandi grind core, nebo us grind core, tak se stal pojmem i Ozzie grind core. 

Hlavní město australského grind core bylo vždycky Melbourne. Nevím, proč ne Sydney, ale Melbourne vždycky vedlo. Vzpomíná si ještě někdo na pojem - Melbourne Grind Core Syndicate? Myslím, že autoři tohoto označení byli paradoxně Blood Duster. Proč paradoxně, protože ti po albu Yeast! začali hrát úplný sračky. Každopádně Melbourne vždycky bylo městem grind core. Každej ví odkud byli a jsou Warsore, The Kill, Captain Clean Off... desítky dalších... a Internal Rot.

Kapela, co neexistuje zas tak dlouho, ale smečka, co hrdě drží prapor australského grind core vztyčený. Nová deska je určitě jejich nejlepším počinem dotaženým k dokonalosti. A těžký psát něco úplně konkrétního po tom dlouhém úvodu. Je to prostě ten klasickej grind core, o kterým jsem psal. Nic víc a nic míň v tom nenajdete. Pokud jste otroky totoho stylu, Internal Rot vás nakopne tak, že budete skákat štěstím po cimře a váš zbytečnej život zase dostane smysl. 

Základem je naprosto precizní ultra rychlý blast beat v nejlepším duchu bájných Insect Warfare a vrchního blastera pár excellanc Dobera Beverlyho. Přidáme skvělou kytarovou práci čerpající až z F.E.T.O. Pokud bych měl hledat nějakou slabinu, byl by to asi vokál, který hrne téměř pořád v jedné poloze. Ale to už bych byl takt velkej rejpal, protože z desky (a to to poslouchám z mp3) jde tolik energie, že to už fakt musíte hledat maličkosti, abyste just něco našli.

Ovšem, co jsem bohužel nepochopil, je obal. Co to má znamenat, ví asi jen Internal Rot samotní. Co tam dělá ta ženská? Kdo to je? Proč se to album jmenuje Grieving Birth? Asi se budeme muset zeptat přímo jich. Zatím to ponechme tomu, že Australané jsou naprosto svérázní jedinci, jejichž humor vyžaduje dlouholeté studium! :-)

Závěrem přiznávám, že recenze je silně subjektivní, angažovaná a je poctou tomu jedinému a pravému grind core, který je zvěčněn na 23 minutách a 22 válech na albmu Grieving Birth od Internal Rot! Poklekněte před mistry!
-Zbyňa-
BANDCAMP-