Sice mě mile překvapilo, když mě Lepra oslovil s anketou, jestli bych mu nesepsal 5 nejzásadnějších alb, které mě ovlivnily a poslouchám je doteď, ale zároveň mě tím frontman ABORTION postavil před neřešitelný úkol. Potřeboval bych minimálně TOP25, ne-li TOP50, abych neopomenul všechny zásadní nahrávky, které mě ovlivnily. Musel jsem tedy zúžit zorné pole, abych se do limitu 5 alb vlezl. Vzhledem k zaměření Death Fist blogu jsem se omezil na hardcore/grindcore/crust hřiště. Do seznamu se tak nedostaly nejrůznější zásadní metalové alba, které mě v devadesátkách formovaly, od KREATOR - Coma of Souls, přes DEATH – Leprosy, až po ENTOMBED – Clandestine. Nedostanou se tam ani tehdy novátorské crossover alba jako MINISTRY – Psalm69, RAGE AGAINST THE MACHINE a další kousky. Lepra chtěl alba, takže před branami zůstanou i menší formáty jako geniální split 7“EP XBRAINIAX/DEAD RADICAL, anebo druhý bezejmenný 7“EP od NICE VIEW. A vlastně v následující top pětce budou chybět některé alba, které by tam měly být, protože se k nim dlouhodobě vracím a po letech objevuju něco nového: DISKONTO – Watch Us Burn, MEXICAN POWER AUTHORITY – Haiku Gesundheit, FANTOMAS – Suspended Animation – abych z dlouhého seznamu jmenoval aspoň něco. Tak a teď už k tomu, co jsem s těžkým srdcem vydestiloval. Leitmotivem všech alb je určitý unikátní, svérázný přístup ke svému stylu.
NAKED CITY – Torture Garden
Nejulítlější album v rybníku extrémního metalu/punku. 5 newyorských jazzmanů se s nadšením rozhodlo vzít si inspiraci v intenzitě a výbušnosti v tehdy rodícím se grindcore a stvořilo album, které prověřilo hranice „pětičlenné rockové formace“ až do krajnosti. Extrémnost, kterou neskousne plno tradičních grindcore fanoušků. Základní kámen jazzgrindu.
MELT BANANA – Teeny Shiny
I tihle Japonci jsou pro tradičního grindcoristu těžký oříšek. Mám pro tohle japonské kombo kombinující noise-rock s grindcore velkou slabost a vybrat jedno z jejich osmi alb jako nejzásadnější, byl docela zásadní problém. Volba padla nakonec na Teeny Shiny. Vyšlo v roce 2000 a taneční grindcore masivně ovlivněný elektronickou muzikou byl tehdy jako pěst na oko. Navíc je to poslední deska MELT BANANA, na níž hraje živý bubeník, tak možná proto.
THE LOCUST – Plague Soundscapes
Další unikátní kousek, který posunul hranice grindcore úplně jinam. Sonický nálet ve stylu doktríny shock&awe, který i po 18 letech od vydání pořád masakruje. Extrémní struktura songů, komplexní aranže a nonstop intenzita a stopy originality ve všem. Od stylu bubnování, přes užití vokálů až po estetickou stránku. Deska, ke které se po těch letech vracím asi ze všech nejraději a která zraje jak nejlepší koňak.
EKKAIA - Manos Que Estrechan Planes De Muerte Y Sometimiento
Na začátku nultých let se do módy dostal tzv. emocrust/neocrust. Každá móda nakonec vede k epigonství a napodobování, které nakonec působí tak destruktivně na tvůrčí originalitu, až sám trend zahubí. Ale ještě než k tomu dojde, vznikají klenoty a jedním z nich je první album této španělské sebranky, kde se skloubí crustová podmanivá valivá houpavost, epičnost melodií a teskná emoviolence atmosféra a určitá rozháranost. Pokud je to podpořeno takovým hráčským a skladatelským umem, vzniká klenot, který podle mě není dodnes správně doceněn.
SPAZZ – La Revancha
Kalifornští vtipálci předefinovali power violence a doplnili extrémní větev hardcore, (která se do té doby koupala v hlukové špíně a nenávistném nihilismu) o šaškovský ze sebe si prdel dělající přístup, hitové pomalé tempa inspirované hiphopem, estetiku míchající grafitti a kung-fu filmy. La Revancha je nabitá nápady k prasknutí. Jejich způsob práce s třemi různými vokály, jež jsou unikátní i barvou a stylem, (Dan Lactose style je dneska zásadním poznávacím prvkem power violence) je pro mě nekonečnou inspirací. Občasné užití saxofonu a benja na La Revancha je pak třešničkou na dortu, která potvrzuje mou volbu do TOP5.
