DEATH FIST

DEATH FIST bol jeden z prvých xeroxovýh fanzinov na Slovensku venujúc sa extrémnej muzike. Vznikol v roku 1991 a pravidelne a nepravidelne aj s prestávkami vychádzal až do roku 2005, keď jeho existencia bola nadobro ukončená. Tu bola obnovená jeho činnosť vo forme blogu. Túto stránku ,robia fanúškovia hudby, ktorý si recenzované produkty kupujú sami! Nie sme viazaný žiadnym dlhom voči vydavateľom a kapelám!

streda 25. marca 2020

B.I.T.CH. zine na webe.

DIY punk fanzin B.I.T.CH. pochopil, že viac ľudí sa dá osloviť aj touto formou, že už vytisknuté, prvé číslo zavesili aj na web. TU si ho môžete pozrieť a prečítať!

utorok 24. marca 2020

METH LEPPARD " Woke" 12"LP 2020 (Psychocontrol Rec.)


Ještě jednou Austrálie, ale tentokráte Adelaide. Meth Leppard si za relativně
krátkou dobu existence vydobili jednu z předních příček celosvětového grind core
a toto je jejich první dlouhorající (no, 17 minut zas tak dlouho nehraje, že?) počin.
Nevím, jestli jsem slyšel všechny jejich předchozí nahrávky, ale co jsem měl tu
čest prohnat ušima, byl grind core par excellance! A ne jinak je tomu na Woke.
Ultra rychlý grind core, kde blast střídá blast, rychlost skutečně světelná.
Připočtěte k tomu lehce švédský zvuk a máte skutečně superkvalitní grind core.
Na obalu je pěkná malba o stavu současného světa, kde dole můžeme najít jak
pana Trumpa, tak i jeho anglického kámoše Johnsona. Dále v davu útočí
důchodce hůlkou a taky tam je i nějakej zarouškovanej týpek. Och, jak nadčasové!
Názvy skladeb (ostatně i ten název kapely, že jo) dávají tušit, že partičce humor
nechybí. Škoda, že si nemůžu přečíst texty (jo, zase to píšu na základě poslechu
z komplu).
Ta recenze by tady i mohla skončit, protože co k tomu dál dodávat? Asi bych to i
tak nechal, kdybych se před tím nesesypal z poslední desky Internal Rot. Nerad to
říkám, ale nový Meth Leppard je prostě až moc učesanej, až moc rychlej
(blasfemie!!!!! já vím) a až moc švédskej. Internal Rot je prostě mnohem živější,
mnohem víc agresivnější, má lepší stavbu songů a má krásnej surovej zvuk.
Internal Rot vás nakope do ksichtu, zatím co Meth Leppard sviští světelnou
rychlostí, kdy se fakt musítě připásat, nebo vás to odfoukne až do NDR.
Pochybuju, že si zapamatujete jednotlivé songy. 17 minut na tuto smršť je
skutečně až až a až (3x "až" po sobě!!! Jo!) cover od Melvis (mimochodem fakt
parádička!) vám dá šanci si lehce oddychnout a pořádně, poprvé, za celou dobu
nahrávky, popadnout dech.
Takže tu máme naprosto skvostnou náhravku od velice respektované kapely,
které prakticky nelze co vytknout, ale..., že tam vždycky musí být to "ale" že? ...
novej Internal Rot je prostě ještě lepší!
-Zbyňa-

BANDCAMP

piatok 6. marca 2020

INTERNAL ROT - Grieving Birth (+ úvod do grind core 😀)




Grind core. Taktéž s přívlastkem old school. Ten nejohroženější druh extrémních hard corových stylů. Ten chudáček krčící se pod hordami gore spolků, ten styl, kterým se mnozí označují, ale vlastně vůbec nehrají. Pod označení grind core svého času spadaly skoro všechny death/grindové spolky, všechen gore světa, pak i powerviolence, fast core, mince core a kdo ví, co ještě. Škatulky jsou na hovno, ale pořádek musí být! Snad se všichni shodnou na tom, že vůbec prvním klasickým čistě grind corovým albem bylo From Enslavement To Obliteration. A teď zkuste najít kapely, co tento ultra klasickej styl hrají. Archaický grind core. K naprosté dokonalosti tento styl dovedli samozřejmě Insect Warfare, ale těm je prý konec (i když já věřím, že se opět posbírají a odehrají tentokrát už to fakt úplně poslední tour o 147 zastávkách), ale z žijících už to tak slavné nebude. Rot, Chiens, Death Toll 80k jsou asi nejznámější. Když pomineme skandi grind core, kde spousta kapel klasický grind core hraje, ale s naprosto vyšperkovaným zvukem a precizními hráčskými výkony, na úkor surovosti a bestiality, tak tu máme extrémně silnou americkou scénu, a skvělou, i když velice malou scénu australskou. Americká grind corová scéna by si zasloužila detailní rozbor, protože těch nenápadných a po jakémkoli širším úspěchu netoužících kapel tam jsou spousty.
A jak je pojmem označeni skandi grind core, nebo us grind core, tak se stal pojmem i Ozzie grind core. 
Hlavní město australského grind core bylo vždycky Melbourne. Nevím, proč ne Sydney, ale Melbourne vždycky vedlo. Vzpomíná si ještě někdo na pojem - Melbourne Grind Core Syndicate? Myslím, že autoři tohoto označení byli paradoxně Blood Duster. Proč paradoxně, protože ti po albu Yeast! začali hrát úplný sračky. Každopádně Melbourne vždycky bylo městem grind core. Každej ví odkud byli a jsou Warsore, The Kill, Captain Clean Off... desítky dalších... a Internal Rot.
Kapela, co neexistuje zas tak dlouho, ale smečka, co hrdě drží prapor australského grind core vztyčený. Nová deska je určitě jejich nejlepším počinem dotaženým k dokonalosti. A těžký psát něco úplně konkrétního po tom dlouhém úvodu. Je to prostě ten klasickej grind core, o kterým jsem psal. Nic víc a nic míň v tom nenajdete. Pokud jste otroky totoho stylu, Internal Rot vás nakopne tak, že budete skákat štěstím po cimře a váš zbytečnej život zase dostane smysl. 
Základem je naprosto precizní ultra rychlý blast beat v nejlepším duchu bájných Insect Warfare a vrchního blastera pár excellanc Dobera Beverlyho. Přidáme skvělou kytarovou práci čerpající až z F.E.T.O. Pokud bych měl hledat nějakou slabinu, byl by to asi vokál, který hrne téměř pořád v jedné poloze. Ale to už bych byl takt velkej rejpal, protože z desky (a to to poslouchám z mp3) jde tolik energie, že to už fakt musíte hledat maličkosti, abyste just něco našli.
Ovšem, co jsem bohužel nepochopil, je obal. Co to má znamenat, ví asi jen Internal Rot samotní. Co tam dělá ta ženská? Kdo to je? Proč se to album jmenuje Grieving Birth? Asi se budeme muset zeptat přímo jich. Zatím to ponechme tomu, že Australané jsou naprosto svérázní jedinci, jejichž humor vyžaduje dlouholeté studium! :-)
Závěrem přiznávám, že recenze je silně subjektivní, angažovaná a je poctou tomu jedinému a pravému grind core, který je zvěčněn na 23 minutách a 22 válech na albmu Grieving Birth od Internal Rot! Poklekněte před mistry!
-Zbyňa-
BANDCAMP-

streda 4. marca 2020

SULFURIC CAUTERY "Chainsaws Clogged With The Underdeveloped Brain Matter Of Xenophobes" CD 2019 (Goatgrind Records)

Sulfuric Cautery je kapelka z Ohia, kde hrají proflaklý ksichty místní scény produkující naprosto devastující hyper gore grind ve stylu LDOH. Tímto je řečeno vlastně vše. Americký grind core je totiž zárukou ultra šíleného nasazení, které je vlastní všem americkým grindcorům a ovlivnění poslední tvorbou LDOH zase ujištěním, že doposlouchat celý materiál až do konce, bude vyžadovat silnou lásku pro ten nejhrubší možnej grindcorovej hnůj. Ještě je snad dobrým vodítkem oznámení, že Sulfuric Cautery vydali splitka například s takovými devastačními monstry jako jsou Deterioration nebo Incinerated. Už vám to došlo? Skutečně celých 19 minut a 19 válů není jen taková malina po obědě. Ale pokud vám mozek nevytekl ušima při produkci již zmiňovaných Holanďanů, tak ze Sulfuric Cautery budete mít nefalšovanou radost.
Celá deska stojí na naprosto úchvatném výkonu bubeníka, který kombinuje klasický grind core blast s hyperblastem. Pokud to nedává smysl, pochopíte velice rychle hned ze začátku. Ač se jedná o spektakulární strhující rychlost, stále není nouze o rozmanitost. Jestliže nosíte nasivku I❤️BLASTBEAT, budete v sedmém nebi. Neskutečný výkon. Zpomalení se prakticky nekoná. Samopal/kulomet je doprovázen takřka nonstop dvojitým vokálem, kdy ten hlubší vytváří neprostupné bahno a skoro jakoby zastupoval basu. Vyšší skřek je jakože lehce rozpoznatelnější, ale oba dohromady vytváří totální běsnění, který skoro neustává. Kytaru z tohoto pekla je těžké vydolovat, ale kdo tomu dá víc poslechů, tak ji tam najde. 
Je tu sice 19 songů, ale řekl bych, že oddělit jeden od druhého je ve většině případů nadlidský úkol. 
Celkově se jedná zcela jistě o jednu z nejextrémnějších nahrávek loňského roku a mě nezbývá než smeknout a doporučit všem fanouškům extrémního (gore) grind core. Zároveň je tento materiál nevhodný pro dechovkáře typu Gutalax, CBT nebo Spasm. :-)
Ps. Pokud se budete nudit, můžete si přeložit i názvy valů :-)

-Zbyňa-

nedeľa 1. marca 2020

INSISTENT "Suspect" MCD 2019 (I´inphantile collective)

Chlapci dávajú zabrať s nahrávkami a tak po roku od splitka s BUT, je tu samostatný materiál. Človek by čakal full album, ale minutáž nahrávky, ktorá je necelých 15 minút, hovorí o tom, že to bude ďalšie oťukávanie sa a možno to bol materiál určený na nejaký nevydaný split, tak vyšiel takto samostatne.
Kapela je poskladaná zo starých harcovníkov z kapiel, ako Ahumado granujo,DEOG,Suffocate With Your face,Diphteria atď.., takže tu nemôžete očakávať nič iné, ako poriadnu dávku kvalitky. Už len štúdio Davos, je o tom dôkazom, že odtiaľ nevyliezlo zatiaľ nič nekvalitné. Samotná kapela si svoju škatuľku označila, ako mix grindcore,death,dark crustu. Mne to strašne ale pripomína svetlé chvíľky napr. Cerebral Turbulency, asi kvôli bicím a zvuku. Riffy sú, čo je pravda, poriadne old schoolové, ale umne je sem zakomponované aj mnoho moderných prvkov a zabalených do fakt kvalitného zvuku.
Vokál používa zaujímavý efekt, ktorý poznáme už napr. od Napalm death a dosiahne to, že to znie poriadne špinavo. Presne tento vokál urobil z celej nahrávky zaujímavú vec. Na jednej strane kvalitný čistý zvuk, na druhej špinavý vokál. Hotový jing jang na grindcore štýl.
Umne sú aj poskladané skladby, takže nenudia a čo je zaujímavé, tak pri tejto minutáži nahrávky, stihli už na klasiku, ako poslednú skladbu, sludge grind,ako sa patrí. Keď sa do toho ponoríte, tak vám vôbec nepríde tá štvrťhodinka, ako krátka. Naopak by som povedal, že ako dostačujúca.
Svoje miesto si na scéne vydupáva ďalšia kvalitná grindcore kapela, ktorá dúfam vydrží čo najviac. Zaručená kvalita!
-Lepra-

BANDCAMP