DEATH FIST

DEATH FIST bol jeden z prvých xeroxovýh fanzinov na Slovensku venujúc sa extrémnej muzike. Vznikol v roku 1991 a pravidelne a nepravidelne aj s prestávkami vychádzal až do roku 2005, keď jeho existencia bola nadobro ukončená. Tu bola obnovená jeho činnosť vo forme blogu. Túto stránku ,robia fanúškovia hudby, ktorý si recenzované produkty kupujú sami! Nie sme viazaný žiadnym dlhom voči vydavateľom a kapelám!

nedeľa 10. októbra 2021

TOP 5 : SKULDA (SHEEVA YOGA , PRUGELKNABE , OTLOUKÁNEK , SMÍCH HYEN, KULMA atď...)


 Sice mě mile překvapilo, když mě Lepra oslovil s anketou, jestli bych mu nesepsal 5 nejzásadnějších alb, které mě ovlivnily a poslouchám je doteď, ale zároveň mě tím frontman ABORTION postavil před neřešitelný úkol. Potřeboval bych minimálně TOP25, ne-li TOP50, abych neopomenul všechny zásadní nahrávky, které mě ovlivnily. Musel jsem tedy zúžit zorné pole, abych se do limitu 5 alb vlezl. Vzhledem k zaměření Death Fist blogu jsem se omezil na hardcore/grindcore/crust hřiště. Do seznamu se tak nedostaly nejrůznější zásadní metalové alba, které mě v devadesátkách formovaly, od KREATOR - Coma of Souls, přes DEATH – Leprosy, až po ENTOMBED – Clandestine. Nedostanou se tam ani tehdy novátorské crossover alba jako MINISTRY – Psalm69, RAGE AGAINST THE MACHINE a další kousky. Lepra chtěl alba, takže před branami zůstanou i menší formáty jako geniální split 7“EP XBRAINIAX/DEAD RADICAL, anebo druhý bezejmenný 7“EP od NICE VIEW. A vlastně v následující top pětce budou chybět některé alba, které by tam měly být, protože se k nim dlouhodobě vracím a po letech objevuju něco nového: DISKONTO – Watch Us Burn, MEXICAN POWER AUTHORITY – Haiku Gesundheit, FANTOMAS – Suspended Animation – abych z dlouhého seznamu jmenoval aspoň něco. Tak a teď už k tomu, co jsem s těžkým srdcem vydestiloval. Leitmotivem všech alb je určitý unikátní, svérázný přístup ke svému stylu.


NAKED CITY – Torture Garden

Nejulítlější album v rybníku extrémního metalu/punku. 5 newyorských jazzmanů se s nadšením rozhodlo vzít si inspiraci v intenzitě a výbušnosti v tehdy rodícím se grindcore a stvořilo album, které prověřilo hranice „pětičlenné rockové formace“ až do krajnosti. Extrémnost, kterou neskousne plno tradičních grindcore fanoušků. Základní kámen jazzgrindu.


MELT BANANA – Teeny Shiny

I tihle Japonci jsou pro tradičního grindcoristu těžký oříšek. Mám pro tohle japonské kombo kombinující noise-rock s grindcore velkou slabost a vybrat jedno z jejich osmi alb jako nejzásadnější, byl docela zásadní problém. Volba padla nakonec na Teeny Shiny. Vyšlo v roce 2000 a taneční grindcore masivně ovlivněný elektronickou muzikou byl tehdy jako pěst na oko. Navíc je to poslední deska MELT BANANA, na níž hraje živý bubeník, tak možná proto.


THE LOCUST – Plague Soundscapes

Další unikátní kousek, který posunul hranice grindcore úplně jinam. Sonický nálet ve stylu doktríny shock&awe, který i po 18 letech od vydání pořád masakruje. Extrémní struktura songů, komplexní aranže a nonstop intenzita a stopy originality ve všem. Od stylu bubnování, přes užití vokálů až po estetickou stránku. Deska, ke které se po těch letech vracím asi ze všech nejraději a která zraje jak nejlepší koňak.


EKKAIA - Manos Que Estrechan Planes De Muerte Y Sometimiento

Na začátku nultých let se do módy dostal tzv. emocrust/neocrust. Každá móda nakonec vede k epigonství a napodobování, které nakonec působí tak destruktivně na tvůrčí originalitu, až sám trend zahubí. Ale ještě než k tomu dojde, vznikají klenoty a jedním z nich je první album této španělské sebranky, kde se skloubí crustová podmanivá valivá houpavost, epičnost melodií a teskná emoviolence atmosféra a určitá rozháranost. Pokud je to podpořeno takovým hráčským a skladatelským umem, vzniká klenot, který podle mě není dodnes správně doceněn.


SPAZZ – La Revancha

Kalifornští vtipálci předefinovali power violence a doplnili extrémní větev hardcore, (která se do té doby koupala v hlukové špíně a nenávistném nihilismu) o šaškovský ze sebe si prdel dělající přístup, hitové pomalé tempa inspirované hiphopem, estetiku míchající grafitti a kung-fu filmy. La Revancha je nabitá nápady k prasknutí. Jejich způsob práce s třemi různými vokály, jež jsou unikátní i barvou a stylem, (Dan Lactose style je dneska zásadním poznávacím prvkem power violence) je pro mě nekonečnou inspirací. Občasné užití saxofonu a benja na La Revancha je pak třešničkou na dortu, která potvrzuje mou volbu do TOP5.




Žiadne komentáre: