Ještě jednou Austrálie, ale tentokráte Adelaide. Meth Leppard si za relativně
krátkou dobu existence vydobili jednu z předních příček celosvětového grind core
a toto je jejich první dlouhorající (no, 17 minut zas tak dlouho nehraje, že?) počin.
Nevím, jestli jsem slyšel všechny jejich předchozí nahrávky, ale co jsem měl tu
čest prohnat ušima, byl grind core par excellance! A ne jinak je tomu na Woke.
Ultra rychlý grind core, kde blast střídá blast, rychlost skutečně světelná.
Připočtěte k tomu lehce švédský zvuk a máte skutečně superkvalitní grind core.
Na obalu je pěkná malba o stavu současného světa, kde dole můžeme najít jak
pana Trumpa, tak i jeho anglického kámoše Johnsona. Dále v davu útočí
důchodce hůlkou a taky tam je i nějakej zarouškovanej týpek. Och, jak nadčasové!
Názvy skladeb (ostatně i ten název kapely, že jo) dávají tušit, že partičce humor
nechybí. Škoda, že si nemůžu přečíst texty (jo, zase to píšu na základě poslechu
z komplu).
Ta recenze by tady i mohla skončit, protože co k tomu dál dodávat? Asi bych to i
tak nechal, kdybych se před tím nesesypal z poslední desky Internal Rot. Nerad to
říkám, ale nový Meth Leppard je prostě až moc učesanej, až moc rychlej
(blasfemie!!!!! já vím) a až moc švédskej. Internal Rot je prostě mnohem živější,
mnohem víc agresivnější, má lepší stavbu songů a má krásnej surovej zvuk.
Internal Rot vás nakope do ksichtu, zatím co Meth Leppard sviští světelnou
rychlostí, kdy se fakt musítě připásat, nebo vás to odfoukne až do NDR.
Pochybuju, že si zapamatujete jednotlivé songy. 17 minut na tuto smršť je
skutečně až až a až (3x "až" po sobě!!! Jo!) cover od Melvis (mimochodem fakt
parádička!) vám dá šanci si lehce oddychnout a pořádně, poprvé, za celou dobu
nahrávky, popadnout dech.
Takže tu máme naprosto skvostnou náhravku od velice respektované kapely,
které prakticky nelze co vytknout, ale..., že tam vždycky musí být to "ale" že? ...
novej Internal Rot je prostě ještě lepší!
-Zbyňa-
BANDCAMP
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára