DEATH FIST

DEATH FIST bol jeden z prvých xeroxovýh fanzinov na Slovensku venujúc sa extrémnej muzike. Vznikol v roku 1991 a pravidelne a nepravidelne aj s prestávkami vychádzal až do roku 2005, keď jeho existencia bola nadobro ukončená. Tu bola obnovená jeho činnosť vo forme blogu. Túto stránku ,robia fanúškovia hudby, ktorý si recenzované produkty kupujú sami! Nie sme viazaný žiadnym dlhom voči vydavateľom a kapelám!

nedeľa 5. apríla 2020

Rozhovor s Čurbym

V sekcii rozhovory, bol pridaný rozhovor s Čirbym, ktorý nám pár vecí objasní, čo sa týka tohoto ročníka OEF. Klikaj SEM

YACOPSAE "Timeo Ergo Sum" 12"LP (Vulgar Records)


YACOPSAE. Co se mi vybaví při vyslovení této kapely...? Hm, je to určitě naprosto kultovní obal z desky "Fuck punk rock... this is turbo speed violence", dále to bude picture split 10" s Rot, kde mají Yacopsae pro mě asi nejslabší materiál, který si mi zdá dost nastavovaný. Určitě se mi vybaví pár akcí, na které Yacopsae v minulosti nepřijeli (kdežto já jo), ale na druhou stranu se mi vybaví památné vystoupení na třetím Obscene, kdy po bouřce spousta lidí odjela, ale Yacopsae přece jen vystoupili a naprosto smetli všechny přeživší fanoušky. Na to vystoupení dodnes spousta lidí přísahá, jako to nejlepší, co kdy naživo viděli. A ještě určitě lp "Einstweilige Vernichtung", které bylo pro mě jejich naprostým nepřekonatelným vrcholem.
YACOPSAE jsou skutečně legendou... turbo speed violence. Asi bychom měli užívat jejich vlastní škatulku, protože označení grind core je podle mě skutečně dost vedle, powerviolence by to snad i být mohl, speciálně, když Yacopsae jsou mistry světa ve hraní precizních stop and go pasáží, ale klasického us powerviolnce postupu založeného na kontrastu pomalých a ultrarychlých pasáží (i když pochopitelně pomalé vály se najít v jejich tvorbě bez problémů dají) Yacopsae moc nehrají, protože se téměř vždy jedná o ultrarychlý výplachy. Takže pokud bychom je měli někam zařadit, byl by to určitě nejspíš fast core.
Tak nějak bez většího humbuku vyšlo loni lp "TIMEO ERGO SUM." A já se skutečně divím, že se tomuto výtvoru dostalo tak malé pozornosti. Nebo možná dostalo, ale mě to minulo, ale když vyšlo takové "Tanz Grozny tanz", tak o tom každý básnil. No, je jasný, že kdo Yacopsae poslouchá, tak tomu "novinka" neunikla a určitě nebudu sám, kdo řekne, že se jedná o jeden z nejlepších počinů této smečky. Řekl bych, že TES má nejblíže k již vzpomínanému Einstw... Yacopsae ani zde neuhnuli ze svého ultranásilného podání hard core. Vše je tak, jako vždycky bylo. Nenapodobitelné vnitřní pnutí v každém songu, kdy nevědomky zadržujete dech. Precizní stopky a následná brutální kanonáda. Lehká punková vyhrávka opět návrat k megamasakru. Skvělý přiškrcený vokál Stoeffela. Co možná zní trochu jinak jsou bicí. Je to jako střelba z kulometu nadstandardní ráže. Na desce ty blasty trochu zní jak když se "sypou brambory", ale toto je taktéž charakteristickým znamením Yacopsae. Je to prostě nabubnováno trochu jinak, než je člověk zvyklej od grind corových mistrů řemesla. Klasicky vytažená basa a co mě naprosto dostává jsou některé začátky songů, kdy se to do vás opře v jeden jedinej okamžik v plné síle. Jsou to jak údery palicí do palice! Všechny názvy songů v němčině a jedinej pomalej je 12. v pořadí Durchgestrichen... a vlastně i poslední vál.
Osobně nechápu obal ani název alba, ale tak zas člověk nemůže rozumnět všemu, že jo? :-)
TIMEO ERGO SUM je naprosto skvostné dílo a pokud jste milovníky jejich Einstw..., budeto milovat i toto. Nezbývá než před touto hamburgskou kapelou smeknout a poklonit se až k zemi.
-Zbyňa-

Oblasť príloh

streda 25. marca 2020

B.I.T.CH. zine na webe.

DIY punk fanzin B.I.T.CH. pochopil, že viac ľudí sa dá osloviť aj touto formou, že už vytisknuté, prvé číslo zavesili aj na web. TU si ho môžete pozrieť a prečítať!

utorok 24. marca 2020

METH LEPPARD " Woke" 12"LP 2020 (Psychocontrol Rec.)


Ještě jednou Austrálie, ale tentokráte Adelaide. Meth Leppard si za relativně
krátkou dobu existence vydobili jednu z předních příček celosvětového grind core
a toto je jejich první dlouhorající (no, 17 minut zas tak dlouho nehraje, že?) počin.
Nevím, jestli jsem slyšel všechny jejich předchozí nahrávky, ale co jsem měl tu
čest prohnat ušima, byl grind core par excellance! A ne jinak je tomu na Woke.
Ultra rychlý grind core, kde blast střídá blast, rychlost skutečně světelná.
Připočtěte k tomu lehce švédský zvuk a máte skutečně superkvalitní grind core.
Na obalu je pěkná malba o stavu současného světa, kde dole můžeme najít jak
pana Trumpa, tak i jeho anglického kámoše Johnsona. Dále v davu útočí
důchodce hůlkou a taky tam je i nějakej zarouškovanej týpek. Och, jak nadčasové!
Názvy skladeb (ostatně i ten název kapely, že jo) dávají tušit, že partičce humor
nechybí. Škoda, že si nemůžu přečíst texty (jo, zase to píšu na základě poslechu
z komplu).
Ta recenze by tady i mohla skončit, protože co k tomu dál dodávat? Asi bych to i
tak nechal, kdybych se před tím nesesypal z poslední desky Internal Rot. Nerad to
říkám, ale nový Meth Leppard je prostě až moc učesanej, až moc rychlej
(blasfemie!!!!! já vím) a až moc švédskej. Internal Rot je prostě mnohem živější,
mnohem víc agresivnější, má lepší stavbu songů a má krásnej surovej zvuk.
Internal Rot vás nakope do ksichtu, zatím co Meth Leppard sviští světelnou
rychlostí, kdy se fakt musítě připásat, nebo vás to odfoukne až do NDR.
Pochybuju, že si zapamatujete jednotlivé songy. 17 minut na tuto smršť je
skutečně až až a až (3x "až" po sobě!!! Jo!) cover od Melvis (mimochodem fakt
parádička!) vám dá šanci si lehce oddychnout a pořádně, poprvé, za celou dobu
nahrávky, popadnout dech.
Takže tu máme naprosto skvostnou náhravku od velice respektované kapely,
které prakticky nelze co vytknout, ale..., že tam vždycky musí být to "ale" že? ...
novej Internal Rot je prostě ještě lepší!
-Zbyňa-

BANDCAMP

piatok 6. marca 2020

INTERNAL ROT - Grieving Birth (+ úvod do grind core 😀)




Grind core. Taktéž s přívlastkem old school. Ten nejohroženější druh extrémních hard corových stylů. Ten chudáček krčící se pod hordami gore spolků, ten styl, kterým se mnozí označují, ale vlastně vůbec nehrají. Pod označení grind core svého času spadaly skoro všechny death/grindové spolky, všechen gore světa, pak i powerviolence, fast core, mince core a kdo ví, co ještě. Škatulky jsou na hovno, ale pořádek musí být! Snad se všichni shodnou na tom, že vůbec prvním klasickým čistě grind corovým albem bylo From Enslavement To Obliteration. A teď zkuste najít kapely, co tento ultra klasickej styl hrají. Archaický grind core. K naprosté dokonalosti tento styl dovedli samozřejmě Insect Warfare, ale těm je prý konec (i když já věřím, že se opět posbírají a odehrají tentokrát už to fakt úplně poslední tour o 147 zastávkách), ale z žijících už to tak slavné nebude. Rot, Chiens, Death Toll 80k jsou asi nejznámější. Když pomineme skandi grind core, kde spousta kapel klasický grind core hraje, ale s naprosto vyšperkovaným zvukem a precizními hráčskými výkony, na úkor surovosti a bestiality, tak tu máme extrémně silnou americkou scénu, a skvělou, i když velice malou scénu australskou. Americká grind corová scéna by si zasloužila detailní rozbor, protože těch nenápadných a po jakémkoli širším úspěchu netoužících kapel tam jsou spousty.
A jak je pojmem označeni skandi grind core, nebo us grind core, tak se stal pojmem i Ozzie grind core. 
Hlavní město australského grind core bylo vždycky Melbourne. Nevím, proč ne Sydney, ale Melbourne vždycky vedlo. Vzpomíná si ještě někdo na pojem - Melbourne Grind Core Syndicate? Myslím, že autoři tohoto označení byli paradoxně Blood Duster. Proč paradoxně, protože ti po albu Yeast! začali hrát úplný sračky. Každopádně Melbourne vždycky bylo městem grind core. Každej ví odkud byli a jsou Warsore, The Kill, Captain Clean Off... desítky dalších... a Internal Rot.
Kapela, co neexistuje zas tak dlouho, ale smečka, co hrdě drží prapor australského grind core vztyčený. Nová deska je určitě jejich nejlepším počinem dotaženým k dokonalosti. A těžký psát něco úplně konkrétního po tom dlouhém úvodu. Je to prostě ten klasickej grind core, o kterým jsem psal. Nic víc a nic míň v tom nenajdete. Pokud jste otroky totoho stylu, Internal Rot vás nakopne tak, že budete skákat štěstím po cimře a váš zbytečnej život zase dostane smysl. 
Základem je naprosto precizní ultra rychlý blast beat v nejlepším duchu bájných Insect Warfare a vrchního blastera pár excellanc Dobera Beverlyho. Přidáme skvělou kytarovou práci čerpající až z F.E.T.O. Pokud bych měl hledat nějakou slabinu, byl by to asi vokál, který hrne téměř pořád v jedné poloze. Ale to už bych byl takt velkej rejpal, protože z desky (a to to poslouchám z mp3) jde tolik energie, že to už fakt musíte hledat maličkosti, abyste just něco našli.
Ovšem, co jsem bohužel nepochopil, je obal. Co to má znamenat, ví asi jen Internal Rot samotní. Co tam dělá ta ženská? Kdo to je? Proč se to album jmenuje Grieving Birth? Asi se budeme muset zeptat přímo jich. Zatím to ponechme tomu, že Australané jsou naprosto svérázní jedinci, jejichž humor vyžaduje dlouholeté studium! :-)
Závěrem přiznávám, že recenze je silně subjektivní, angažovaná a je poctou tomu jedinému a pravému grind core, který je zvěčněn na 23 minutách a 22 válech na albmu Grieving Birth od Internal Rot! Poklekněte před mistry!
-Zbyňa-
BANDCAMP-

streda 4. marca 2020

SULFURIC CAUTERY "Chainsaws Clogged With The Underdeveloped Brain Matter Of Xenophobes" CD 2019 (Goatgrind Records)

Sulfuric Cautery je kapelka z Ohia, kde hrají proflaklý ksichty místní scény produkující naprosto devastující hyper gore grind ve stylu LDOH. Tímto je řečeno vlastně vše. Americký grind core je totiž zárukou ultra šíleného nasazení, které je vlastní všem americkým grindcorům a ovlivnění poslední tvorbou LDOH zase ujištěním, že doposlouchat celý materiál až do konce, bude vyžadovat silnou lásku pro ten nejhrubší možnej grindcorovej hnůj. Ještě je snad dobrým vodítkem oznámení, že Sulfuric Cautery vydali splitka například s takovými devastačními monstry jako jsou Deterioration nebo Incinerated. Už vám to došlo? Skutečně celých 19 minut a 19 válů není jen taková malina po obědě. Ale pokud vám mozek nevytekl ušima při produkci již zmiňovaných Holanďanů, tak ze Sulfuric Cautery budete mít nefalšovanou radost.
Celá deska stojí na naprosto úchvatném výkonu bubeníka, který kombinuje klasický grind core blast s hyperblastem. Pokud to nedává smysl, pochopíte velice rychle hned ze začátku. Ač se jedná o spektakulární strhující rychlost, stále není nouze o rozmanitost. Jestliže nosíte nasivku I❤️BLASTBEAT, budete v sedmém nebi. Neskutečný výkon. Zpomalení se prakticky nekoná. Samopal/kulomet je doprovázen takřka nonstop dvojitým vokálem, kdy ten hlubší vytváří neprostupné bahno a skoro jakoby zastupoval basu. Vyšší skřek je jakože lehce rozpoznatelnější, ale oba dohromady vytváří totální běsnění, který skoro neustává. Kytaru z tohoto pekla je těžké vydolovat, ale kdo tomu dá víc poslechů, tak ji tam najde. 
Je tu sice 19 songů, ale řekl bych, že oddělit jeden od druhého je ve většině případů nadlidský úkol. 
Celkově se jedná zcela jistě o jednu z nejextrémnějších nahrávek loňského roku a mě nezbývá než smeknout a doporučit všem fanouškům extrémního (gore) grind core. Zároveň je tento materiál nevhodný pro dechovkáře typu Gutalax, CBT nebo Spasm. :-)
Ps. Pokud se budete nudit, můžete si přeložit i názvy valů :-)

-Zbyňa-

nedeľa 1. marca 2020

INSISTENT "Suspect" MCD 2019 (I´inphantile collective)

Chlapci dávajú zabrať s nahrávkami a tak po roku od splitka s BUT, je tu samostatný materiál. Človek by čakal full album, ale minutáž nahrávky, ktorá je necelých 15 minút, hovorí o tom, že to bude ďalšie oťukávanie sa a možno to bol materiál určený na nejaký nevydaný split, tak vyšiel takto samostatne.
Kapela je poskladaná zo starých harcovníkov z kapiel, ako Ahumado granujo,DEOG,Suffocate With Your face,Diphteria atď.., takže tu nemôžete očakávať nič iné, ako poriadnu dávku kvalitky. Už len štúdio Davos, je o tom dôkazom, že odtiaľ nevyliezlo zatiaľ nič nekvalitné. Samotná kapela si svoju škatuľku označila, ako mix grindcore,death,dark crustu. Mne to strašne ale pripomína svetlé chvíľky napr. Cerebral Turbulency, asi kvôli bicím a zvuku. Riffy sú, čo je pravda, poriadne old schoolové, ale umne je sem zakomponované aj mnoho moderných prvkov a zabalených do fakt kvalitného zvuku.
Vokál používa zaujímavý efekt, ktorý poznáme už napr. od Napalm death a dosiahne to, že to znie poriadne špinavo. Presne tento vokál urobil z celej nahrávky zaujímavú vec. Na jednej strane kvalitný čistý zvuk, na druhej špinavý vokál. Hotový jing jang na grindcore štýl.
Umne sú aj poskladané skladby, takže nenudia a čo je zaujímavé, tak pri tejto minutáži nahrávky, stihli už na klasiku, ako poslednú skladbu, sludge grind,ako sa patrí. Keď sa do toho ponoríte, tak vám vôbec nepríde tá štvrťhodinka, ako krátka. Naopak by som povedal, že ako dostačujúca.
Svoje miesto si na scéne vydupáva ďalšia kvalitná grindcore kapela, ktorá dúfam vydrží čo najviac. Zaručená kvalita!
-Lepra-

BANDCAMP

sobota 1. februára 2020

GROW UP FUCK IT UP "s/t" 7"EP 2019 (Kooperácia)

V Maďarsku sa totálne darí podobným kapelám. Už podľa obalu asi tušíte, čo sa tu deje. Áno je to starý tharshcore, asi ako ľudstvo samotné. Už na začiatku , pred prvým nájazdomm, sa dobre pohansky zanadáva v rodnej reči, ale potom to už odsypá celý čas v Angličtine. Zvuk je troška garážovejší. Všetko to kompenzuje nasadenie na plnú obrátky. Ich muzika sa nesústreďuje na rýchlosť,ale na agresivitu a energiu. Na koncerte s dobrým zvukom, toto musí fungovať fakt dobre.
Ich muzika je taká zmes ranného Hardcore, tharsh riffov, punk rytmov. Presne, ako to robili staré kapely na počiatku celého tharshcore besnenia od Suicidal Tendencies, cez M.O.D., až po D.R.I.
Chýbajú mi tu hitovky, ako napr. song "It´s your fault", ale nechcem tvrdiť, že je to nuda. To nie! Ide to naplno, ako karbobrúska. Až miluješ šiltovky hore, bandany, kockové košele, tak toto je pre teba. No a v Maďarsku mám zaškrtnuté, že popri Crippled Fox tu mám, ďalšiu skvelú kapelu v tomto štýle!
-Lepra-

BANDCAMP

nedeľa 26. januára 2020

ROTTEN SOUND/ČAD/CARNAL DIAFRAGMA/G.O.R.E./MINCING FURY/DOBYTČÍ MOR/KURVA live 24.1.2020 Ostrava,Barrák

Už mi doma jebe, jedu na Rotten Sound do Ostravy! Rozhoduju se na poslední chvíli asi půl hodiny před odjezdem autobusu. Je prostě potřeba zas po letech vidět ty ostravský ksichty! 
Ty ksichty mě lákají vlastně víc než kapely samotné, kromě snad Rotten Sound, na který jsem byl docela dost zvědavej, protože je sleduju od úplnejch začátků a kytarista Mika je pro mě jeden z nej grind kytaristů vole ever!
Ksichty i potkávám, legenda vedle legendy, co bych vám říkal. Takovýho Steziho jsem neviděl minimálně 10 let!
Ale ty kapely, že jo...? První hraje partička pod romantickým názvem KURVA. Nečekal jsem vůbec nic a byl jsem velmi překvapen. Trojice týpků v klasickým obsazení a všichni na zpěvu. Styl? No... rock-'n'-roll punk v solidní rychlosti. Nakopávalo to ale kurevsky! Jak obecně tento styl ignoruju, tak tohle mělo fakt kule a tolik energie nepředvedla žádná kapela dnešního večera..., až teda na finské mistry. KURVA byla kurevsky dobrá a to vám říkám, běžte na ně mrknout, až budou vrzat u vás v kulturáku! Výborný!
Pak už to šlo z mého pohledu dole kopcom. DOBYTČÍ MOR jsou zasloužilí umělci, v rámci stylu se hovoří i o legendě. Já nevím. Nikdy se mi to extra nelíbilo a dnešní vystoupení mě nenadchlo vůbec. Pokud má někdo D.M. zafixovaný jako grind core, měl by to přehodnotit. O grind core se v žádném případě nejedná. Řekněme death/grind, ale bez blast beatů, ale se spoustou gore temp, občas slam a velice často ultrakomplikovná stavba songů. Žádnej přímočarej náklep nehledejte! Za mě velice těžce stravitelná muzika! Ale to je jen můj názor, spouta fanoušků kapelu podpořila a kotel se rozjel velkej. Za mě slabý, za jiný výborný. Ale kdesi za tou těžkopádnosti se skrýval starej dobrej Carcass! Škoda že se neprodral víc na povrch!
Další je G.O.R.E. Sakra! Další pro mě těžce stravitelná věc. Opět kapela existující snad 20 let. Opět často označována za grind core, ale opět podle mě mylně. S nějakými blasty se velice šetří, sází se spíše na taneční/groovy střední tempo, i když občas se bicmen splaší. Co já můžu říct, tak kytara mi převelice sedí. Já tam slyším Pintada. Ale fakt! Dále bych ocenil výkon frontmana, kterej odtáhnul celej koncert, a i když mu dávno není 18, tak celej koncert odpařil na plnej knédl! Veskrze veselá muzika od veselých lidí. Každopádně kapela má na víc.
A to samé je nutno říct o MINCING FURY... Nezničitelná kapela! Kokoti, co to táhnou snad taky už 20 let. Reef, na zpěvu, už pomalu taky bude legendou, člověk, co má na pažbě mraky zorganizovaných koncertů a hlavní mozek slovutného Antitrend zinu. Mincing je kapela, jež by teoreticky měla být hvězdou brutálního death metalu..., ale není. Proč není? Protože nechce. Kapela, která sama sebe degraduje dementním vystupováním, tralala hopsahejsa songy. Na jednu stranu je třeba ocenit jejich filozofii, že "my si budeme hrát co chceme a vy se třeba poserte," ale na druhou stranu, při pohledu na jednoho z nej bicmenů v ranku, na velice schopného kytaristu a na dva vokalisty, kteří by byť i sólově to celý hravě utáhly, si říkám, že ta kapela má mnohem navíc. Ale jejich věc, ať dál hrajou "Kačenku," hlavně že je večírek.
CARNAL DIAFRAGMA... A zas dlouhověká kapela hrající gore grind. Tentokrát je třeba přiznat, že v určitých momentech se o grind core skutečně jednalo. Robert s Davidem (kyt/bass) už spolu hrají strašných let a mění jen zpěváka a bubeníka/y. Neslyšel jsem je s nebožtíkem Cichým (ještě furt je mi z jeho smrti blbě), ale Libor se mi zdál docela v pohodě a určitě to nebylo špatný. Kino na vokálu taky dobrej! Celkově dobrý vystoupení, v rámci stylu nadprůměr.
Slovenské hvězdy ČAD jsou předposlední. Upřímně vůbec nechápu celý ten hype ohledně jejich poslední desky/tvorby, ale asi jsem idiot. Mám rád starší nahrávky a mám rád jejich přímočaré texty. Nová tvorba je lehce mimo. Pro širší masy, politicky mnohem korektnější, pomalejší. Co mně chybělo, byla energie, odpich, nasranost a bordel! Holt, už je to jinde a staří pičusi ať se pojebou! Pro mě zklamání, ale opět pro jiné vrchol! No jo...
ROTTEN SOUND na úplný závěr! Hmm, já mám rád R.S. Nejvic sedmipalec Psychotic vetenarian a lp Under Pressure! Grindcorové skvosty! Skvostný byl i jejich výkon na druhém Obscene, kdy vše rozmetli dvěma kytarama a coverem Terrorizer. Na to se prostě nezapomíná! Dnes ale naopak - bez basy a tak jen zpěv, kytara a bicí! No totok!!!??? Obavy jsem měl značné, ale zcela liché! Vražda! Zvuk jak dobytek (eh, sorry, zjistil jsem, že na Ostravsku se říká jak pes!) Tahle kapela nemůže prostě zklamat. Pokud se předchozí kapely snažily hrát grind core, tak Rotten Sound ten grind core skutečně hráli! Palba! Bez výhrad! Absolutní spokojenost! Taaaaarget!!!
Večírek skvělej! Lidi skvělí. Kotel na plnej hřebík prakticky na všechny kapely! Kapely zahrály v rámci svých možností a standardů, ale s pojmem grind core bych byl pro příště opatrnější.

-ZbyňaBeggard-

utorok 14. januára 2020

Crust/Grind & Hardcore Party Vol. 10 Ořechov u Brna, 11.1.2020


Jsem zas byl na večírku... Bylo to už dlouho, co jsem kde byl a tak jsem se vcelku nezřízeně těšil. Akce
slibovala mnohé - parádní kapely a vysokou koncentraci známých a jako již tradičně i “nějaký” to
pívo.
Už cestou z Brna jsme potkali již zlehka navalenou partičku trešerů odněkud z Letohradu, což bylo
velice potěšitelné, protože dnes se skutečně necestuje daleko na akce, tuplem ne veřejnou
dopravou. Klobouk dolů, pánové, za velice old schoolový přístup!!
Úplně všechny kapely jsem neviděl, protože jsem musel strašně moc rozumovat se všemi kolem,
musel jsem se zeptat na pohřeb Cichoně, poplakat nad umrtí Sonji z Psychoneurosis, na to jak bylo
na Killed by Brno, vypít piva, co tam lidi nosili na košt, takže jsem neviděl Rozruch a Aso-Naga, sorry.

Byl jsem zvědavej na pohrobky Lesního Plesnivce a Není Úniku, kteří hrají pod vcelku zváštním
jménem BOLEST BUDE VĚTŠÍ. Jak mám Plesnivce rád a jak se mi vždycky líbili i Není Úniku, tak Bolest
bude větší mi úplně nesedli. Měl jsem z toho podobnej pocit jako z posledního koncertu Lesního
Plesnivce, kterej se tady v Ořechově udál před pár lety. Nebylo to špatný, ale čekal jsem mnohem víc.
Čekal jsem, že to bude mnohem rychlejší a větší bordel. Taky bych si dokázal představit mnohem
rychlejší bicí. Za mě teda lehčí zklamání.

A když tady zas pláču, tak budu ještě pokračovat ČISTOU RYŽOU. Kapela, co povstala z mrtvých a
začala znovu vrzat ten jejich rychlej hard core. Nikdy jsem je moc neposlouchal, ale něco jsem od
nich tehdá doma měl a tak jsem byl zvědavej, co staří psi ukážou. No, po pravdě nic moc. To co
nakopávalo prdel před 15 lety najednou znělo hodně pomalu, nešla z toho žádná energie a statičtí
členové tomu taky moc nepomohli. Zvláště zpěvák s imidží Toma Arayi to celý jen tak prostál. Nevím,
celý by to chtělo mnohem víc šťavy, energie a ukázat, že je to hraní pořád ještě baví. Takže další více
méně zklamání.

Ale pojďme na druhou stranu barikády, na kapely, který tak nakopaly prdel, že si z toho týden všichni
nesednou. Můžeme třeba začít těma..., jak voni se jmenjou...? Jo, nějací GRIDE. Čertovská kapela s
novými, či staronovými členy. Ten staronový člen je David, co nahrál Možnost volby, nahrávku, která
rozdrtila veškerý žebříčky hard/grind corových hitparád. I když celá v čestině, spousta lidí za
hranicemi, dokázala řvát texty zpaměti, aniž by vlastně věděli, co řvou. Takhle kultovní Možnost
volby prostě jen. A teď si představte, že se zahrála snad celá!? Jak říkáme my ruštináři: “How cool is
that?!” Za mě naprostý nadšení a kotel se rozjel na plný pecky. Pokud jste měli starší GRIDE radši,
než jejich novější komplikovanější období, tak si na ně zase někdy zajděte, se poserete!! Nový
členové zapadli bez sebemenších potíží. Díky, pánové.
CRIPPLED FOX mě vlastně nezajímali. Osobně mě tyto nové thrash či thrash corové formace
nezajímají, ale je nutné přiznat, že některé kapelky dokážou roztočit pořádnej kolotoč! Thrash prostě
táhne a bylo jasný, na koho lidi vlastně příšli, takže mohutný sběh lidu před podiem, který
neexistovalo a rozjel se takovej šílenej mosh, že to jsem fakt dlouho neviděl. Teplota se zvedla tak na
50C a dobrá půlka všech lidí rozjela fakt solidní peklo. Skákalo se ze stolů, zvedačky, zvěř! Lidi se přisli
bavit a tak to má být. Neskutečná mela a opět klobouk dolů. Prý dokonce někdo v rámci celkové
vřavy vletěl do bicích a hlavou prorazil kopák. To se může stát snad jen v Ořechově!

Poslední se na to vrhli IMPULSEALER, kteří si střihli první vystoupení. Pouze kytara a bicí, ale nepřišlo
mi, že by tam bylo nějak moc hluchých míst. Rychlej grind core, kterýho je stále u nás žalostně málo.
Nemám žádných výhrad, pokud to bude takhle pokračovat, bude to super, pokud tam třeba někdy
přibyde basa nebo i druhej vokál, bude to ještě mnohem lepší. Skvělá tečka. Lidi vyřízení, nakalení
jak psi, ale s úsměvem od ucha k uchu.
Prý přes 140 platících. Nevím, kdo to tam měl nejdále, ale rekord patrně drží Herbert, co se tam
vláčel z Mariánských lázní. Legendární duo Šakal/Syky to taky nemělo úplně za rohem. Tak jo, díky
“škodovákům” za večírek a příště znova. Co už taky jinýho?

-Zbyňa-
-Foto Syky-