DEATH FIST

DEATH FIST bol jeden z prvých xeroxovýh fanzinov na Slovensku venujúc sa extrémnej muzike. Vznikol v roku 1991 a pravidelne a nepravidelne aj s prestávkami vychádzal až do roku 2005, keď jeho existencia bola nadobro ukončená. Tu bola obnovená jeho činnosť vo forme blogu. Túto stránku ,robia fanúškovia hudby, ktorý si recenzované produkty kupujú sami! Nie sme viazaný žiadnym dlhom voči vydavateľom a kapelám!

nedeľa 24. mája 2020

UNCLE GRASHA ´S FLYING CIRCUS "Stalinist God" 12" LP 2018 (Kooperácia)

One man industrial projekt, ktorý si dal taký Monty Pythonovský názov, musí byť už sám o sebe zaujímavý. Jedná sa o klasický mix noise , ambientu. tentoraz sa snaží táto nahrávka vo vás vyvolať stiesnený pocit existencie z 50 rokov. Celá nahrávka je popretkávaná prejavmi rôznych diktátorov, Ruských propagandistických piesní, zakomponovaných do plíživého tempa ambientu, ktorý občas prehluší noise. Atmosféra nahrávky , je absolútne stiesnivá. Viem si to predstaviť, ako podmaz, keď čítate povedzme Orwellovu 1984. Ale dosť mi to pripomína soundtrack zo seriálu Černobil.Minimálne atmosférou.
 Občas to znie aj ako súlož Lenina s Stalinom, doplnený o Caucescov  orgazmus. Som rád, že sa aj trocha niekto politicky angažuje v tomto odvetví muziky. Čo sa ideologie nahrávky týka, u mňa má 100 bodov. Vo vnútri ešte nájdete booklet v tvare fanzinu, ktorý svojimi ilustráciami, len podtrhuje atmosféru nahrávky.
 Kakofonici už určite zaregistrovali túto nahrávku a tý, čo ešte váhate, tak k čítaniu Orwella, máte skvelú muziku!
-Lepra-

BANDCAMP
SKY BURIAL

ENEMA SHOWER "Sadomazoo" MCD 2020 (Rotten roll Rex)

Už som si myslel, že chlapci to vzdajú,ale rozhodli sa o 5 rokoch, pokračovať a to rovno miniCD pre Nemeckých Rotten Roll. Chlapci sa rozhodli spojiť Satanizmus s Sado Maso. Je to takto ešte temnejšie, ako riť! Schrastili zatiaľ dokopy 6 skladieb, ktoré sa nesú v duchu klasického gore/grind štýlu, to je, husté riffy, harmonizér na vokál a ťažké kilečká, takzv. medveďku, daj labku, tance. Pre mňa je to taký mix kapiel ako Gut,Dead Infection a občas aj Regurgitate.  Zvuk je parádny a až moc čistý na ten fakt, že keď si pustíte tú záplavu kapiel zo sveta v podobnom štýle, tak toto tam znie, ako záchodový papier vo fekálnom voze.
Na Slovensku máme, stále málo týchto tkzv. tupa-tupa kapiel, teda oproti Čechom, kde sa vraví, čo Čech, to Gutalax . Mám rád túto kapelu, lebo na rozdiel od drvivej väčšiny , od nich cítim, že to robia z presvedčenia a nie z vypočítavosti.A dokazujú mi tento fakt, už dlhšie.
Takže až ešte nemáš toto, tak si pohni, lebo sekať drevo v obyvačke predloktím na Slovenskú kapelu, je predsa len o niečo vlasteneckejšie, ako to robiť na inú kapelu!
-Lepra-

BANDCAMP

štvrtok 14. mája 2020

Archagathus / Meat Spreader split LP 2020 (Behind the Mountain rec.)



Ak ma niečo tento rok sakramentsky potešilo, tak je to práve tento split. Vyberám z obalu krásny čierno červený vinyl z obalu, zažívam ten neobľúbený pocit, ktorú stranu od radosti pustiť skôr. Obidve kapely myslím si netreba nejak extra predstavovať. Archagathus sú ostrieľaný harcovníci a Meat Spreader za svoju zatiaľ pomerne krátku existenciu namútili vody až až. Voľbu prvej strany vyhrávajú Kanaďania a hneď od začiatku som nadmieru spokojný. Joe a Dan chŕlia jeden riff za druhým a spoza batérie páli ostrieľaný harcovník Andy Sanchez z Nak´ay. No a práve s Nak´ay majú Archagathus jeden z ďalších svojich milión splitov. Ktovie či sa už vtedy tajne kuli pikle, každopádne to bola správna voľba vybrať práve jeho na držanie rytmu. Andy svojimi strojovými klepačkami posúva Archagathus ešte hlbšie do grindových vôd. Kurva, tie jeho paľby sú neskutočné. Všetkých 10 skladieb je vo veľmi vysokom tempe a spomalení je naozaj minimum. Až máš rád ich predošlé veci, toto ti zapasuje bez problémov. No a ako bonus, obal z dielne De Plasma Indutsries. Nič viac mi ku šťastiu netreba. Prehadzujem stranu na Meat Spreader. Toto je ako stará, dobre odležaná zdochlina, ktorej sladkého smradu sa čo i len trochu nadýchneš, tak ľahko sa ho nezbavíš. U mňa to ich staroškolské grindovanie so značnou dávkou gore zabralo na prvú šupu už pri ich demo nahrávke. Ako keď si od miestneho dealera jebneš novú vzorku a v momente chceš viac a viac. No ale čo iné mohla splodiť kombinácia Jaro, Tocha (Dead Infection) a Artur, Radek (Squash Bowels). Pôvodom všetci z rodného mesta poľského grindu, Bialystoku aj keď už dlhšiu dobu presídlený v Anglicku. Poľská grindová krv sa tu jednoducho nezaprie, tomu ver. Gitarové riffy Tochu znejú stále rovnako dobre a jeho rukopis je charakteristický už pradávnych čias Dead Infection. To isté platí o hrdelnom prejave Jara. To chrochtanie a kvílenie znie tak kurevsky chorobne, že máš pocit ako by práve skapínal s mikrofónom v ruke. Artur s Radekom však tiež niesu len do počtu, ale poctivo prispievajú k dokonalosti tejto grindovej mašinérie. Meat Spreader buchli na svoju stranu o polovicu menej skladieb ako ich kanadský kolegovia. Zaujímavá je tretia (sú to vlastne dve piesenky dokopy), ktorá svojou dĺžkou zaberie polovicu nahrávky a má veľmi príjemné spomalenie od druhej polky. Na záver si ešte vrzli starý song od Regurgitate z ich prvej platne a to by bolo tak všetko. Trochu ma zo začiatku aj mrzelo, že mohli obidve bandy bachnúť ešte po nejakom tom songu, miesta navyše by sa ešte našlo. Čím viac to však omieľam, tým som s tým spokojnejší práve takto ako to je. Neni tu nič navyše, nič čo by mi vadilo, len poriadna dávka poctivého grindu.
Jan IP


nedeľa 10. mája 2020

V RUKOU OSUDU "Chronos" MC (Sky Burial Production)

Slovennský DIY label prekvapuje! Pod nenápadným názvom V RUKOU OSUDU , ktorý som už niekde počul, ale som si myslel, že sa zase jedná o klasický Moravský crust core, ma vyviedli z omylu, hneď prvé riffy. ANO!! Presne toto hľadám posledne. Pravý, nefalšovaný, surový sludge!!!
Ja mlaskám od prvého riffu ,až po posledný. Toto je u mňa absolútne top vec v tomto roku. Dlho som hľadal podobnú kapelu, ale aj keď sa tu niekde už niečo nájde, toto čo tu stvárajú, ešte nie. No a čo hľadám na takýchto nahrávkách? Atmosféru a surovosť! A to tu nájdete . Začnem zvukom. Ten je absolútne dokonalý, čo sa týka tochto štýlu. Tá špina a surovosť sú prenesené na pásku v absolútnej dokonalosti. Atmosféra. Tá mi pripomína veci od Moss alebo Monarch. Tiež neviem tomu čo vytknúť,lebo po tejto stránke je to dokonalé, čo umocňujú ešte aj nastrihané pasáže z filmov v hudbe. Hudba. Klasický sludge, klasické riffy, nič preborné, nič nové, zato dobre a umne zahraté. s hrubým chrachľákom v krku.
Obal kazety je tiež umelecké dielo, ktoré len podtrháva atmosféru celej nahrávky. Týmto sa zatvára kruh. Pre mňa, absolútna trefa do čierného. Dúfam, že tú surovosť dokážu aj v budúcnosti preniesť na nahrávky, lebo tu, znie dokonale!! Smekám klobouk a na pódiách dovidenia!!
-Lepra-

WEB
SKY BURIAL

nedeľa 5. apríla 2020

Rozhovor s Čurbym

V sekcii rozhovory, bol pridaný rozhovor s Čirbym, ktorý nám pár vecí objasní, čo sa týka tohoto ročníka OEF. Klikaj SEM

YACOPSAE "Timeo Ergo Sum" 12"LP (Vulgar Records)


YACOPSAE. Co se mi vybaví při vyslovení této kapely...? Hm, je to určitě naprosto kultovní obal z desky "Fuck punk rock... this is turbo speed violence", dále to bude picture split 10" s Rot, kde mají Yacopsae pro mě asi nejslabší materiál, který si mi zdá dost nastavovaný. Určitě se mi vybaví pár akcí, na které Yacopsae v minulosti nepřijeli (kdežto já jo), ale na druhou stranu se mi vybaví památné vystoupení na třetím Obscene, kdy po bouřce spousta lidí odjela, ale Yacopsae přece jen vystoupili a naprosto smetli všechny přeživší fanoušky. Na to vystoupení dodnes spousta lidí přísahá, jako to nejlepší, co kdy naživo viděli. A ještě určitě lp "Einstweilige Vernichtung", které bylo pro mě jejich naprostým nepřekonatelným vrcholem.
YACOPSAE jsou skutečně legendou... turbo speed violence. Asi bychom měli užívat jejich vlastní škatulku, protože označení grind core je podle mě skutečně dost vedle, powerviolence by to snad i být mohl, speciálně, když Yacopsae jsou mistry světa ve hraní precizních stop and go pasáží, ale klasického us powerviolnce postupu založeného na kontrastu pomalých a ultrarychlých pasáží (i když pochopitelně pomalé vály se najít v jejich tvorbě bez problémů dají) Yacopsae moc nehrají, protože se téměř vždy jedná o ultrarychlý výplachy. Takže pokud bychom je měli někam zařadit, byl by to určitě nejspíš fast core.
Tak nějak bez většího humbuku vyšlo loni lp "TIMEO ERGO SUM." A já se skutečně divím, že se tomuto výtvoru dostalo tak malé pozornosti. Nebo možná dostalo, ale mě to minulo, ale když vyšlo takové "Tanz Grozny tanz", tak o tom každý básnil. No, je jasný, že kdo Yacopsae poslouchá, tak tomu "novinka" neunikla a určitě nebudu sám, kdo řekne, že se jedná o jeden z nejlepších počinů této smečky. Řekl bych, že TES má nejblíže k již vzpomínanému Einstw... Yacopsae ani zde neuhnuli ze svého ultranásilného podání hard core. Vše je tak, jako vždycky bylo. Nenapodobitelné vnitřní pnutí v každém songu, kdy nevědomky zadržujete dech. Precizní stopky a následná brutální kanonáda. Lehká punková vyhrávka opět návrat k megamasakru. Skvělý přiškrcený vokál Stoeffela. Co možná zní trochu jinak jsou bicí. Je to jako střelba z kulometu nadstandardní ráže. Na desce ty blasty trochu zní jak když se "sypou brambory", ale toto je taktéž charakteristickým znamením Yacopsae. Je to prostě nabubnováno trochu jinak, než je člověk zvyklej od grind corových mistrů řemesla. Klasicky vytažená basa a co mě naprosto dostává jsou některé začátky songů, kdy se to do vás opře v jeden jedinej okamžik v plné síle. Jsou to jak údery palicí do palice! Všechny názvy songů v němčině a jedinej pomalej je 12. v pořadí Durchgestrichen... a vlastně i poslední vál.
Osobně nechápu obal ani název alba, ale tak zas člověk nemůže rozumnět všemu, že jo? :-)
TIMEO ERGO SUM je naprosto skvostné dílo a pokud jste milovníky jejich Einstw..., budeto milovat i toto. Nezbývá než před touto hamburgskou kapelou smeknout a poklonit se až k zemi.
-Zbyňa-

Oblasť príloh

streda 25. marca 2020

B.I.T.CH. zine na webe.

DIY punk fanzin B.I.T.CH. pochopil, že viac ľudí sa dá osloviť aj touto formou, že už vytisknuté, prvé číslo zavesili aj na web. TU si ho môžete pozrieť a prečítať!

utorok 24. marca 2020

METH LEPPARD " Woke" 12"LP 2020 (Psychocontrol Rec.)


Ještě jednou Austrálie, ale tentokráte Adelaide. Meth Leppard si za relativně
krátkou dobu existence vydobili jednu z předních příček celosvětového grind core
a toto je jejich první dlouhorající (no, 17 minut zas tak dlouho nehraje, že?) počin.
Nevím, jestli jsem slyšel všechny jejich předchozí nahrávky, ale co jsem měl tu
čest prohnat ušima, byl grind core par excellance! A ne jinak je tomu na Woke.
Ultra rychlý grind core, kde blast střídá blast, rychlost skutečně světelná.
Připočtěte k tomu lehce švédský zvuk a máte skutečně superkvalitní grind core.
Na obalu je pěkná malba o stavu současného světa, kde dole můžeme najít jak
pana Trumpa, tak i jeho anglického kámoše Johnsona. Dále v davu útočí
důchodce hůlkou a taky tam je i nějakej zarouškovanej týpek. Och, jak nadčasové!
Názvy skladeb (ostatně i ten název kapely, že jo) dávají tušit, že partičce humor
nechybí. Škoda, že si nemůžu přečíst texty (jo, zase to píšu na základě poslechu
z komplu).
Ta recenze by tady i mohla skončit, protože co k tomu dál dodávat? Asi bych to i
tak nechal, kdybych se před tím nesesypal z poslední desky Internal Rot. Nerad to
říkám, ale nový Meth Leppard je prostě až moc učesanej, až moc rychlej
(blasfemie!!!!! já vím) a až moc švédskej. Internal Rot je prostě mnohem živější,
mnohem víc agresivnější, má lepší stavbu songů a má krásnej surovej zvuk.
Internal Rot vás nakope do ksichtu, zatím co Meth Leppard sviští světelnou
rychlostí, kdy se fakt musítě připásat, nebo vás to odfoukne až do NDR.
Pochybuju, že si zapamatujete jednotlivé songy. 17 minut na tuto smršť je
skutečně až až a až (3x "až" po sobě!!! Jo!) cover od Melvis (mimochodem fakt
parádička!) vám dá šanci si lehce oddychnout a pořádně, poprvé, za celou dobu
nahrávky, popadnout dech.
Takže tu máme naprosto skvostnou náhravku od velice respektované kapely,
které prakticky nelze co vytknout, ale..., že tam vždycky musí být to "ale" že? ...
novej Internal Rot je prostě ještě lepší!
-Zbyňa-

BANDCAMP

piatok 6. marca 2020

INTERNAL ROT - Grieving Birth (+ úvod do grind core 😀)




Grind core. Taktéž s přívlastkem old school. Ten nejohroženější druh extrémních hard corových stylů. Ten chudáček krčící se pod hordami gore spolků, ten styl, kterým se mnozí označují, ale vlastně vůbec nehrají. Pod označení grind core svého času spadaly skoro všechny death/grindové spolky, všechen gore světa, pak i powerviolence, fast core, mince core a kdo ví, co ještě. Škatulky jsou na hovno, ale pořádek musí být! Snad se všichni shodnou na tom, že vůbec prvním klasickým čistě grind corovým albem bylo From Enslavement To Obliteration. A teď zkuste najít kapely, co tento ultra klasickej styl hrají. Archaický grind core. K naprosté dokonalosti tento styl dovedli samozřejmě Insect Warfare, ale těm je prý konec (i když já věřím, že se opět posbírají a odehrají tentokrát už to fakt úplně poslední tour o 147 zastávkách), ale z žijících už to tak slavné nebude. Rot, Chiens, Death Toll 80k jsou asi nejznámější. Když pomineme skandi grind core, kde spousta kapel klasický grind core hraje, ale s naprosto vyšperkovaným zvukem a precizními hráčskými výkony, na úkor surovosti a bestiality, tak tu máme extrémně silnou americkou scénu, a skvělou, i když velice malou scénu australskou. Americká grind corová scéna by si zasloužila detailní rozbor, protože těch nenápadných a po jakémkoli širším úspěchu netoužících kapel tam jsou spousty.
A jak je pojmem označeni skandi grind core, nebo us grind core, tak se stal pojmem i Ozzie grind core. 
Hlavní město australského grind core bylo vždycky Melbourne. Nevím, proč ne Sydney, ale Melbourne vždycky vedlo. Vzpomíná si ještě někdo na pojem - Melbourne Grind Core Syndicate? Myslím, že autoři tohoto označení byli paradoxně Blood Duster. Proč paradoxně, protože ti po albu Yeast! začali hrát úplný sračky. Každopádně Melbourne vždycky bylo městem grind core. Každej ví odkud byli a jsou Warsore, The Kill, Captain Clean Off... desítky dalších... a Internal Rot.
Kapela, co neexistuje zas tak dlouho, ale smečka, co hrdě drží prapor australského grind core vztyčený. Nová deska je určitě jejich nejlepším počinem dotaženým k dokonalosti. A těžký psát něco úplně konkrétního po tom dlouhém úvodu. Je to prostě ten klasickej grind core, o kterým jsem psal. Nic víc a nic míň v tom nenajdete. Pokud jste otroky totoho stylu, Internal Rot vás nakopne tak, že budete skákat štěstím po cimře a váš zbytečnej život zase dostane smysl. 
Základem je naprosto precizní ultra rychlý blast beat v nejlepším duchu bájných Insect Warfare a vrchního blastera pár excellanc Dobera Beverlyho. Přidáme skvělou kytarovou práci čerpající až z F.E.T.O. Pokud bych měl hledat nějakou slabinu, byl by to asi vokál, který hrne téměř pořád v jedné poloze. Ale to už bych byl takt velkej rejpal, protože z desky (a to to poslouchám z mp3) jde tolik energie, že to už fakt musíte hledat maličkosti, abyste just něco našli.
Ovšem, co jsem bohužel nepochopil, je obal. Co to má znamenat, ví asi jen Internal Rot samotní. Co tam dělá ta ženská? Kdo to je? Proč se to album jmenuje Grieving Birth? Asi se budeme muset zeptat přímo jich. Zatím to ponechme tomu, že Australané jsou naprosto svérázní jedinci, jejichž humor vyžaduje dlouholeté studium! :-)
Závěrem přiznávám, že recenze je silně subjektivní, angažovaná a je poctou tomu jedinému a pravému grind core, který je zvěčněn na 23 minutách a 22 válech na albmu Grieving Birth od Internal Rot! Poklekněte před mistry!
-Zbyňa-
BANDCAMP-

streda 4. marca 2020

SULFURIC CAUTERY "Chainsaws Clogged With The Underdeveloped Brain Matter Of Xenophobes" CD 2019 (Goatgrind Records)

Sulfuric Cautery je kapelka z Ohia, kde hrají proflaklý ksichty místní scény produkující naprosto devastující hyper gore grind ve stylu LDOH. Tímto je řečeno vlastně vše. Americký grind core je totiž zárukou ultra šíleného nasazení, které je vlastní všem americkým grindcorům a ovlivnění poslední tvorbou LDOH zase ujištěním, že doposlouchat celý materiál až do konce, bude vyžadovat silnou lásku pro ten nejhrubší možnej grindcorovej hnůj. Ještě je snad dobrým vodítkem oznámení, že Sulfuric Cautery vydali splitka například s takovými devastačními monstry jako jsou Deterioration nebo Incinerated. Už vám to došlo? Skutečně celých 19 minut a 19 válů není jen taková malina po obědě. Ale pokud vám mozek nevytekl ušima při produkci již zmiňovaných Holanďanů, tak ze Sulfuric Cautery budete mít nefalšovanou radost.
Celá deska stojí na naprosto úchvatném výkonu bubeníka, který kombinuje klasický grind core blast s hyperblastem. Pokud to nedává smysl, pochopíte velice rychle hned ze začátku. Ač se jedná o spektakulární strhující rychlost, stále není nouze o rozmanitost. Jestliže nosíte nasivku I❤️BLASTBEAT, budete v sedmém nebi. Neskutečný výkon. Zpomalení se prakticky nekoná. Samopal/kulomet je doprovázen takřka nonstop dvojitým vokálem, kdy ten hlubší vytváří neprostupné bahno a skoro jakoby zastupoval basu. Vyšší skřek je jakože lehce rozpoznatelnější, ale oba dohromady vytváří totální běsnění, který skoro neustává. Kytaru z tohoto pekla je těžké vydolovat, ale kdo tomu dá víc poslechů, tak ji tam najde. 
Je tu sice 19 songů, ale řekl bych, že oddělit jeden od druhého je ve většině případů nadlidský úkol. 
Celkově se jedná zcela jistě o jednu z nejextrémnějších nahrávek loňského roku a mě nezbývá než smeknout a doporučit všem fanouškům extrémního (gore) grind core. Zároveň je tento materiál nevhodný pro dechovkáře typu Gutalax, CBT nebo Spasm. :-)
Ps. Pokud se budete nudit, můžete si přeložit i názvy valů :-)

-Zbyňa-